Polévková válka v mateřské škole

   Do naší státní MŠ bylo povoláno nové vedení. Starému prý chyběla vize. No chyběla tam, to je fakt. Nové vedení vizi má. 

   Ta vize mi trošku připomíná Absurdistán. Nebo školu praktickou. Ale naše nové vedení se zdá být profesionálem na poli podávání alternativních faktů, takže rodiče jsou většinou nadšeni. Jsou nadšeni z (demagogické) prezentace novinek. Což se jim nedá divit, když jim realita zůstává skryta...

   Od září naše (státní) školka zaznamenala mnoho změn. Některé vítané, jiné diskutabilní a některé pro mě zcela nepochopitelné. Nicméně nerada bych opět trávila svůj volný čas na "koberečku" naší paní zástupkyně kvůli svému blogísku, takže se raději pozdržím negativních komentářů. U nás jsou totiž teď preferovány ty kolegyně, které na všem vidí "spíše to pozitivní". Duchaplná myšlenka, která na první poslech zní medově a osvícenecky. Ale i tak trochu nedomyšlená, protože i muži v Saudské Arábii vidí zákaz řízení vozidel pro ženy jen z té pozitivní stránky. A ehm, nemusíme moc daleko do historie, kdy jeden národ, shodou okolností naši sousedé, viděl něco pozitivního na tom poslat některé rasy "na východ za prací"...

   Obklopovat se totiž lidmi, kteří na všem vidí jen to pozitivní a neberou v potaz negativní dopad, smrdí průšvihem. Ve školství to platí dvojnásob. Nekritické přijímání novinek může být na škodu. Asi nemusím připomínat, že jistí lidé viděli něco pozitivního na docházce dvouletých dětí do školek a na inkluzi. Inkluzi, která v našich podmínkách nemůže fungovat a také nefunguje. Ale někdo to viděl pozitivně...

   Dva měsíce po začátku roku přišlo vedení s tím, že si děti budou samy nalévat polévku. Aby měly možnost volby. Abychom podpořili jejich samostatnost. Aby nemuseli, chudáci, u stolu sedět nad polévkou nalitou od kuchařky, tak, jak tomu bylo původně. A aby i ty dvouleté děti měly šanci se opařit. Ano, je to tak. U nás ve školce si děti mohou samy nalévat polévku. Je to skvělé, spásné a velice pokrokové.

   Děti se tím (prý) učí samostatnosti. Teda nevím jak, když u nich stojí, oproti dřívější formě obědů, o tři dospělé víc. Polévka je nalitá v homologované (tj. uzpůsobené pro děti) terině s homologovanou naběračkou. Což je sice pěkné, na druhou stranu to popírá argument, že se tím děti učí nějaké dovednosti aplikovatelné v běžném životě. Kolik domácností oplývá homologovanými naběračkami?

   Zajímá Vás bezpečnost? Verze vedení, tedy ta jediná přípustná, je, že polévka má přiměřenou teplotu, aby se dítě neopařilo. Což je zvláštní, protože z té polévky se dost často kouří. A dle platné vyhlášky (č.137/2004 Sb.) se teplé pokrmy uvádějí do oběhu tak, aby se ke spotřebiteli dostaly co nejdříve, a to za teploty minimálně 60 stupňů. Buď tedy neříká pravdu vedení, nebo porušujeme legislativu, nebo děti jedí studenou bryndu ve jménu rozvoje sebeobsluhy.

  Víte, měli  jsme na nástěnce papír pro rodiče, kde měli zaškrtnout ANO-NE zda chtějí, aby si jejich dítě nalévalo polévku. No co myslíte? Samozřejmě, že všichni zaškrtli ANO. Někteří pod to ano ještě vepsali "pokud to zvládne, tak ano". Pokud to zvládne?! Jakoby vy jako rodič nevíte, zdali to zvládne? Po učitelkách, které mají na starosti 25 dětí, mají se samy naobědvat a do toho krájí dětem knedlíky, chcete, abychom to s nima prubli? Až tak 20. maminku napadlo se zeptat, co si o tom myslím já.

   A chcete vědět, co si o tom myslí učitelky? Je to blbost. Je to sekundární dovednost pro vaše dítě zcela nedůležitá. Což podtrhuje fakt, že na základce si děti v nuláku ani v první třídě polévku samy nenalévají. Bylo by lepší, kdyby se vaše děti naučily utírat si nos, zadek nebo třeba uměly obrátit tričko naruby. Za oběd platíte cca 37 Kč. A v této ceně máte přesně jednu dětskou homologovanou naběračku čirého vývaru. Protože víc si děti většinou nenaberou (a my je NESMÍME nutit nalévat si víc). Mohly by tam mít i zeleninu nebo nudle, ale většina z nich ji buď nechce, a má tedy tu možnost si ji nenandat. Nebo ji prostě neumí nabrat. Protože motorika 2-4letých dětí často nestačí ani na to, aby zvládly ve sněhu udělat andělíčka, natož nalít přiměřeně polévku. A asi je vám jasné, jaké debaty nastanou nad polévkami, co nemají standardní barvu, jako třeba špenátová nebo rajská...

   Ke konzumaci obsahu takto nalité polévky stačí tak 2-4 lžičky a dítě má hotovo. Moje peníze to nejsou. A jestli Vás baví platit pět dní v týdnu po deset měsíců naběračku polévky za tyhle peníze, pak není problém. Na druhou stranu si myslím, že většina pediatrů a nutričních terapeutů by potvrdila, že dítě ke svému zdravému vývoji potřebuje jisté živiny, získávané právě z pokrmů, které jí. Nebo by mělo jíst, pokud by mu někdo svéprávný nalil řádný obsah polévky. Když už tak dbáme na spotřební koše a aby děti měly vyváženou stravu... A to nemluvím o tom, jak se stolečky dětí po tomto "rituálku" změní v polévkové moře.

   To nejlepší na konec, aby Absurdistán byl skutečným Absurdistánem. Děti, které (prý) psychicky strádaly nad talířem s nalitou polévkou mají nyní dodržovat pravidlo "Co si naliješ, to sníš". Takže když si dítě nalije polévku, ochutná ji a zjistí, že mu nechutná, má smůlu. Musí ji dojíst. Dřív, když dítě ochutnalo nalitou polévku, zjistilo, že mu nechutná, mohlo ji po domluvě s učitelkou odnést. Nikomu nechutná vše. A rozhodně si nepředstavujte, že učitelka vzala lžíci a cpala do něj hrachovou polívku jak krmení do husy. Většina z dnešních učitelek mateřských škol se narodila po pádu komunismu. Takže stórky o cpaní jídla do dětí ve školce už jsou fakt pasé.

   Původně jsem netušila, co v případě, když dítě nechce dodržet pravidlo Co si naliješ, to sníš, dělat. Pak se stalo, že předškolní hošík odmítl dojíst, co si nalil. Nu a tak dostal na výběr. Buď dojí tu polévku (co si nalil), která mu očividně nechutná nebo... Nebo nedostane druhé jídlo. Ten den tam zbylo jedno kuře s bramborem navíc. Ale ne, my děti do jídla nenutíme. Nebo aspoň tak to hlásá většina našich demagogických nástěnek spojených se stravováním. Protože předtím (než nás přišlo "spasit" nové vedení) jsme děti u jídla vyloženě stresovaly. Škoda, že většina rodičů během roku chodila a divila se a děkovala, že jsme jejich dítě "naučily" něco jíst, co předtím zásadně odmítalo. Tenhle nový styl rozvoje jejich sebeobsluhy, možnosti výběru a stravování je mnohem ideálnější, vskutku. Jen upřímně doufám, že děti z mé třídy vždy snědí, co si nalily. Protože já s výchovnými praktikami vedení ve většině případů nesouhlasím...

PS. V pondělí se Járova maminka radovala, že si konečně Jára bude moct sám nalít polévku, protože doma o tom hodně mluvili. V úterý za mnou přišel Jára s holym zadkem a řekl mi, že chce utřít prdel... Jestli by nebylo lepší doma trénovat skutečně důležitou sebeobsluhu, potom, co je vaše dítě rok a půl ve školce, než debatovat nad zbytečnými úkony jako je nalévání polévky.

PS2. Při dnešní gulášové polévce bylo parádně vidět, jak si děti nalily polévku. Většina jen zašpinila dno... z poloviny. Opravdový energetický přísun živin, fakt.

PS3. Demagogie, demagogie, demagogie...