Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak mi ukázal fakáče...

16. 03. 2017 9:00:00
Nezávisle na sobě mě tento týden setřely už dvě děti. To je teprve středa. Jedný jsou čtyři, druhýmu tři. První mi zdrbla outfit, druhej mi nonverbálně sdělil, že jsem "jednička"...

Anetka (4 roky) se ke mně přitočila v umývárně, laškovně koukla na mou (rozepnutou) košili a jala se mě trošku zasvětit do světa módy.

"Pančelko, co to máš na sobě?"

"Košili."

"A proč?"

"Protože jsem si ji oblékla..."

"...ty jdeš snad spát?"

"Ne, tohle není košile na spaní."

"Tak si ji snad zapneš, ne?"

"Chceš mi tím říct, že mi to takhle nesluší?"

"Noooo, jako sluší, ale... ale vypadáš jak vandrák, pančelko!"

(Jestli náhodou nebylo lepší, když na začátku roku jen vzlykaly a vydávaly nicneříkající zvuky...)

Oliver (3 roky) šel po obědě. Štráduje si to ke mně, podávám mu svačinu a on napřahuje buclaté ručičky... na jejichž konci se tyčí do prostoru napnuté prostředníčky. A ne, bohužel on nepatří mezi ty fyzicky nemotorné jedince, co jim tu a tam na rukou "odstává" prostředníček. Celých pět let jsem čekala na tento okamžik. Muselo to jednou přijít. Stejně jako každoroční rokování o existenci Ježíška. Stejně jako to, že čas od času přistihnete kluky, jak si přeměřují a porovnávají "výzbroj". Příběhy jsou to vskutku úsměvné, ovšem pouze v případě, že jako pedagog nemáte adekvátně a erudovaně čelit dané situaci. Aniž byste se u toho začali smát jako retardovaná kapybara.

Jala jsem se pedagogicky a výchovně dělat, že nic nevidím. Igeliťák s namazaným chlebem jsem mu elegantně zavěsila na levý prostředníček, jako by se nic nedělo. Oliver zpozoroval mou netečnost. A nehodlal se s vývojem situace jen tak smířit. Prostředníčky mi významně strčil před oči (mínus metr, to víte, tříletý dítě) a mně bylo jasný, že z toho tak snadno nevyváznu...

"Ukazuješ mi, Olíku, že jsem jednička, jo?"

"Nene."

"Ne? Tak to se ti dva prsty takhle zasekly?"

"Neeeee..." (Načež si významně poklepává na čelo, jako že jsem absolutní zabedněnec a trotl)

"Tak co teda?"

"No fakáče, fakáče vám přece ukazuju."

... no ty voe, to jsem, ty kluku ušatej, taky poznala. Ale netuším, jak na to adekvátně reagovat. Kromě toho, že ukážu "zrcátko", jako jsme to dělávali my zamlada.

"Aha a kdepak si to viděl? Tenhle pozdrav?" (Nenechávám se rozhodit. Jsem vtipná, a především důvtipná učitelka. Nějakej vystrčenej "fakáč" mě nemůže zaskočit.)

"To mi ukazoval táta..."

(Ááááááááh, pan Olíkovej, pan policista, a ukazuje fakáče, zajímavé. Píšu si do složky...)

"Prosim tebe, ty víš co je fakáč?"

"Jo - piňďour."

"No a táta ti řikal, ať to takhle ukazuješ?"

"Ne. Táta řikal, že to nesmím ukazovat nikomu..."

"?"

"...ale vám sem to musel ukázat. Protože vás mám rád."

AMEN. You made my day! :-D

Na závěr několik perliček ze školkových hubiček:

"Hej, pančelko, já mám taky TENISÁKY, koukej." - tenisky

SLUNEČNICOVÝ BREJLE - sluneční brýle

MOSTOSTOJ - ohňostroj

DOROKTOVI - k doktorovi

Autor: Barbora Veselá | čtvrtek 16.3.2017 9:00 | karma článku: 32.74 | přečteno: 2374x

Další články blogera

Barbora Veselá

My všichni školkou povinní

Pracovní týden jsem začala aktivně. Hned v pondělí jsem vzala práci pevně do rukou. Tím slovem práce myslím "lejno" a tím pevně do rukou myslím - pevně do rukou.

15.11.2017 v 12:00 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 1214 | Diskuse

Barbora Veselá

Mikuláš ztratil plášť a ve školce i čerta

Vím, že je na to ještě brzo. No, i když podle ochoďáků prodávajících adventní věnce a čokoládový kalendáříky asi ne.

31.10.2017 v 7:00 | Karma článku: 38.34 | Přečteno: 3130 | Diskuse

Barbora Veselá

Do školky na tykačku

Máme nové vedení školky, což kvituju s povděkem. Na pondělní poradě, týden před zahájením provozu (nového školního roku), nám toto vedení oznámilo, že v rámci nové vize naší školky si budeme tykat.

1.9.2017 v 17:00 | Karma článku: 40.57 | Přečteno: 5464 | Diskuse

Barbora Veselá

Proč nechcete jako učitel prázdniny

Veřejnost (ta nepedagogická!) žije neustále v nějakém paralelním vesmíru, kde mají učitelé obrovský benefit k jejich zaměstnání - 2 měsíce prázdnin.

21.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 37.81 | Přečteno: 5262 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Zpověď až na samotnou dřeň.

Vrcholový fotbal je dnes, pokud se týmu daří i v Evropských pohárech, zlaté prasátko. Tomu odpovídají i milionové odměny za účast v pohárech. Hráči na to v mnoha případech nejsou připraveni a je snadné překročit hranici.

24.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 331 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Pro koho jsou víceletá gymnázia?

Příslušné instituce se stále častěji zamýšlejí nad samou podstatou víceletých gymnázií. Masivní odchod chytrých dětí ze základních škol, „kastování“ dětí, zhoršující se výsledky – to vše vyvolává diskuse.

24.11.2017 v 19:11 | Karma článku: 20.71 | Přečteno: 711 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Nahustit pneumatiky v Ústí nad Labem? Úkol téměř nadlidský!

Možná to znáte sami. Máte malý problém a myslíte si, že to rychle vyřešíte. Ale ono se to prostě nějak zadrhne, nebo co. A jak z toho pak ven?! Tak tohle potkalo mého přítele s kompresorem v Ústí nad Labem...

24.11.2017 v 19:02 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 417 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K masakru na Sinaji

O hrůzostrašném teroristickém útoku v sinajském městě Bir Al Abd jsem se dozvěděl za zvláštních okolností. Přišel k nám po vyučování desetiletý vnuk Tom, s nímž už léta jezdíme do Egypta na dovolenou.

24.11.2017 v 18:23 | Karma článku: 21.14 | Přečteno: 588 | Diskuse

Alena Kulhavá

Co je úplným odevzdáním se smrti na konci života? Jaký vztah to má se smyslem lidské

existence? Jde to vůbec dohromady? Co můžeme vědět o tom, co je po smrti a co jsou jen různé koncepce? Jak se můžete dotknout vlastní připoutanosti a vztahu ke smrti? I nečekanost smrti podporuje dobrý život. Jak?

24.11.2017 v 17:55 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 246 |
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2677

Letos to bude můj sedmý rok ve školce. Vůbec netuším, jak jsem se ocitla na pozici učitelky, notabene jak jsem mohla doteď přežít a nezcvoknout... Ne, nehraju si celej den s Legem (ani barbínama). Ne, nemám furt prázdniny. A ne, není to vůbec roztomilá, voňavá a švitořící oáza klidu, jak si většina z vás myslí. A jestli mi ještě jednou někdo řekne, že nechápe, na co si furt učitelky stěžují, když akorát vysedávaj na lavičkách a "kvokaj", tak se fakt "rozlobinkám"!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.