Barbora Veselá

Jak (ne)začínat nový rok

12. 01. 2017 7:00:00
Kdo čekal, že budu tématicky psát o tom, jak venku sněží a mrzne až u nosu rampouchy pučej, tak může čekat dál. Protože já jsem ještě od začátku roku nevystrčila pořádně nos ven...

Protože mám domácí vězení (protože jsem trubka, co neumí lyžovat a odstranila jsem si pravé rameno na pár týdnů z provozu). Bolí to, ale popravdě je to něco božskýho, nemuset v lednu do školky. To jsem za posledních šest let ve školství ještě nezažila. Lednový (letní) prázdniny :-D

Včera jsem absolvovala jednu ze svých oblíbených novoročních aktivit, a to vysedávání v čekárnách ortopedů a chirurgů. Ovšem (poučena z minule) byla jsem objednaná. Takže jsem NEčekala. Teda pokud ty dvě a půl hodiny debatování s ostatníma pacoškama v čekošce budeme považovat za přátelskej pokec nad kafíčkem/ortézou, a ne jako čekání. Omlouvám se za slang, ale už jsem v čekárnách víc jak v sámošce. Ale furt lepší dvě a půl, než těch vinohradskejch šest.

Tentokrát jsem byla prozřetelná. Nezvala jsem si sice knihu, ale vzala jsem si ségru. Člověk nemusí otáčet stránky... Hlavně vám má kdo zapnout bundu, nandat čepici, nazout boty, popřípadě vás přidržet na bílejch dlaždičkách (protože ty jsou v těhlech mrazech kuevsky nebezpečný!), abyste si při eventuálním pádu nezmršili i druhou ruku.

Přesně, jak jsem si představovala čekárnu ortopeda, tak vypadala čekárna ortopeda. Na šesti vratkejch židličkách sedělo pět mrzáků. A tady ty "mrzáky" použít můžu bez pardónu. Vzápětí šel jeden z nich do ordinace, takže jsme se ségrou měly aspoň kam složit zadky. Byla jsem objednaná na 15:30. V 16.05 jsem začala mírně pochybovat o podstatě objednávání. V 16:20 jsem značně nervózní kontrolovala lísteček, na kterém byl napsán čas návštěvy. V 16:35 se mě slečna vedle nesměle zeptala, na kolikátou jsem objednaná. "Na 15:30... jsem byla." "Jo? No to já taky..." "To i já...", ozve se paní naproti nám. Podle vcelku čisté a neufoulané ortézy na jejím pravém koleni soudím, že také nadšená lyžařka, jako já. "Já byla na 15:30 až 16:00." Narušuje další z (raněných) žen naše soucitněnechápavé pohledy. Jediný mužský v čekárně, asi sedmdesátiletý stařík o holi, mírně pohne koutky do úsměvu, opouští své místo a vplouvá do ordinace. Asi byl objednán na 12:15...

Abychom si stručně shrnuli poznatky z mé téměř tříhodinové návštěvy čekárny. Z nás čtyř dámských mrzáků, z čehož měly tři mimo provoz levou nohu, jsme si to všechny přivodily na lyžích. Všechny tři za střízliva. A všem nám lékaři řekli, že kdybychom byly opilé, tak tam asi nesedíme... Joo, no, příště už budu chytřejší. Na druhou stranu ta čtvrtá chromá (na kotník) si to udělala na vánočním mejdanu. Ožralá jako dělo. Takže to vaši teorii o štěstí opilců narušuje. Ale pravda je, že ji to tolik nebolelo, když (do)protancovala večírek do rána. Já teda taky dolyžovala permici (skoro) do konce, ale než jsem do sebe nalila ty čtyři rumy, tak to docela bolelo...


http://weheartit.com

PS. Letos mám poprvé jistotu, že nebudu na Valentýna sama. Jsem totiž na 12:00 objednaná na kontrolu...

PS2. Pan doktor řikal, že ještě dalších pět týdnů s tou rukou nesmím hejbat...

PS3. ... ale prej můžu do školky. Pokud tam jen budu stát a dávat příkazy. Hahahahaha, very funny! To jsem naposledy zkusila 1.9.2011. Od té doby nejsem tak naivní, abych si myslela, že by to tak mohlo fungovat...

Autor: Barbora Veselá | karma: 18.65 | přečteno: 847 ×
Poslední články autora