Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak (ne)začínat nový rok

12. 01. 2017 7:00:00
Kdo čekal, že budu tématicky psát o tom, jak venku sněží a mrzne až u nosu rampouchy pučej, tak může čekat dál. Protože já jsem ještě od začátku roku nevystrčila pořádně nos ven...

Protože mám domácí vězení (protože jsem trubka, co neumí lyžovat a odstranila jsem si pravé rameno na pár týdnů z provozu). Bolí to, ale popravdě je to něco božskýho, nemuset v lednu do školky. To jsem za posledních šest let ve školství ještě nezažila. Lednový (letní) prázdniny :-D

Včera jsem absolvovala jednu ze svých oblíbených novoročních aktivit, a to vysedávání v čekárnách ortopedů a chirurgů. Ovšem (poučena z minule) byla jsem objednaná. Takže jsem NEčekala. Teda pokud ty dvě a půl hodiny debatování s ostatníma pacoškama v čekošce budeme považovat za přátelskej pokec nad kafíčkem/ortézou, a ne jako čekání. Omlouvám se za slang, ale už jsem v čekárnách víc jak v sámošce. Ale furt lepší dvě a půl, než těch vinohradskejch šest.

Tentokrát jsem byla prozřetelná. Nezvala jsem si sice knihu, ale vzala jsem si ségru. Člověk nemusí otáčet stránky... Hlavně vám má kdo zapnout bundu, nandat čepici, nazout boty, popřípadě vás přidržet na bílejch dlaždičkách (protože ty jsou v těhlech mrazech kuevsky nebezpečný!), abyste si při eventuálním pádu nezmršili i druhou ruku.

Přesně, jak jsem si představovala čekárnu ortopeda, tak vypadala čekárna ortopeda. Na šesti vratkejch židličkách sedělo pět mrzáků. A tady ty "mrzáky" použít můžu bez pardónu. Vzápětí šel jeden z nich do ordinace, takže jsme se ségrou měly aspoň kam složit zadky. Byla jsem objednaná na 15:30. V 16.05 jsem začala mírně pochybovat o podstatě objednávání. V 16:20 jsem značně nervózní kontrolovala lísteček, na kterém byl napsán čas návštěvy. V 16:35 se mě slečna vedle nesměle zeptala, na kolikátou jsem objednaná. "Na 15:30... jsem byla." "Jo? No to já taky..." "To i já...", ozve se paní naproti nám. Podle vcelku čisté a neufoulané ortézy na jejím pravém koleni soudím, že také nadšená lyžařka, jako já. "Já byla na 15:30 až 16:00." Narušuje další z (raněných) žen naše soucitněnechápavé pohledy. Jediný mužský v čekárně, asi sedmdesátiletý stařík o holi, mírně pohne koutky do úsměvu, opouští své místo a vplouvá do ordinace. Asi byl objednán na 12:15...

Abychom si stručně shrnuli poznatky z mé téměř tříhodinové návštěvy čekárny. Z nás čtyř dámských mrzáků, z čehož měly tři mimo provoz levou nohu, jsme si to všechny přivodily na lyžích. Všechny tři za střízliva. A všem nám lékaři řekli, že kdybychom byly opilé, tak tam asi nesedíme... Joo, no, příště už budu chytřejší. Na druhou stranu ta čtvrtá chromá (na kotník) si to udělala na vánočním mejdanu. Ožralá jako dělo. Takže to vaši teorii o štěstí opilců narušuje. Ale pravda je, že ji to tolik nebolelo, když (do)protancovala večírek do rána. Já teda taky dolyžovala permici (skoro) do konce, ale než jsem do sebe nalila ty čtyři rumy, tak to docela bolelo...

http://weheartit.com

PS. Letos mám poprvé jistotu, že nebudu na Valentýna sama. Jsem totiž na 12:00 objednaná na kontrolu...

PS2. Pan doktor řikal, že ještě dalších pět týdnů s tou rukou nesmím hejbat...

PS3. ... ale prej můžu do školky. Pokud tam jen budu stát a dávat příkazy. Hahahahaha, very funny! To jsem naposledy zkusila 1.9.2011. Od té doby nejsem tak naivní, abych si myslela, že by to tak mohlo fungovat...

Autor: Barbora Veselá | čtvrtek 12.1.2017 7:00 | karma článku: 14.85 | přečteno: 530x

Další články blogera

Barbora Veselá

My všichni školkou povinní

Pracovní týden jsem začala aktivně. Hned v pondělí jsem vzala práci pevně do rukou. Tím slovem práce myslím "lejno" a tím pevně do rukou myslím - pevně do rukou.

15.11.2017 v 12:00 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 1214 | Diskuse

Barbora Veselá

Mikuláš ztratil plášť a ve školce i čerta

Vím, že je na to ještě brzo. No, i když podle ochoďáků prodávajících adventní věnce a čokoládový kalendáříky asi ne.

31.10.2017 v 7:00 | Karma článku: 38.34 | Přečteno: 3130 | Diskuse

Barbora Veselá

Do školky na tykačku

Máme nové vedení školky, což kvituju s povděkem. Na pondělní poradě, týden před zahájením provozu (nového školního roku), nám toto vedení oznámilo, že v rámci nové vize naší školky si budeme tykat.

1.9.2017 v 17:00 | Karma článku: 40.57 | Přečteno: 5464 | Diskuse

Barbora Veselá

Proč nechcete jako učitel prázdniny

Veřejnost (ta nepedagogická!) žije neustále v nějakém paralelním vesmíru, kde mají učitelé obrovský benefit k jejich zaměstnání - 2 měsíce prázdnin.

21.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 37.81 | Přečteno: 5262 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Zpověď až na samotnou dřeň.

Vrcholový fotbal je dnes, pokud se týmu daří i v Evropských pohárech, zlaté prasátko. Tomu odpovídají i milionové odměny za účast v pohárech. Hráči na to v mnoha případech nejsou připraveni a je snadné překročit hranici.

24.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 331 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Pro koho jsou víceletá gymnázia?

Příslušné instituce se stále častěji zamýšlejí nad samou podstatou víceletých gymnázií. Masivní odchod chytrých dětí ze základních škol, „kastování“ dětí, zhoršující se výsledky – to vše vyvolává diskuse.

24.11.2017 v 19:11 | Karma článku: 20.71 | Přečteno: 711 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Nahustit pneumatiky v Ústí nad Labem? Úkol téměř nadlidský!

Možná to znáte sami. Máte malý problém a myslíte si, že to rychle vyřešíte. Ale ono se to prostě nějak zadrhne, nebo co. A jak z toho pak ven?! Tak tohle potkalo mého přítele s kompresorem v Ústí nad Labem...

24.11.2017 v 19:02 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 417 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K masakru na Sinaji

O hrůzostrašném teroristickém útoku v sinajském městě Bir Al Abd jsem se dozvěděl za zvláštních okolností. Přišel k nám po vyučování desetiletý vnuk Tom, s nímž už léta jezdíme do Egypta na dovolenou.

24.11.2017 v 18:23 | Karma článku: 21.14 | Přečteno: 588 | Diskuse

Alena Kulhavá

Co je úplným odevzdáním se smrti na konci života? Jaký vztah to má se smyslem lidské

existence? Jde to vůbec dohromady? Co můžeme vědět o tom, co je po smrti a co jsou jen různé koncepce? Jak se můžete dotknout vlastní připoutanosti a vztahu ke smrti? I nečekanost smrti podporuje dobrý život. Jak?

24.11.2017 v 17:55 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 246 |
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2677

Letos to bude můj sedmý rok ve školce. Vůbec netuším, jak jsem se ocitla na pozici učitelky, notabene jak jsem mohla doteď přežít a nezcvoknout... Ne, nehraju si celej den s Legem (ani barbínama). Ne, nemám furt prázdniny. A ne, není to vůbec roztomilá, voňavá a švitořící oáza klidu, jak si většina z vás myslí. A jestli mi ještě jednou někdo řekne, že nechápe, na co si furt učitelky stěžují, když akorát vysedávaj na lavičkách a "kvokaj", tak se fakt "rozlobinkám"!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.