Likvidace do ordinace

 Počet dní nového roku - 5. Počet dní z toho prožitých v čekárnách nemocnic - 3. Finálním hřebem do rakvičky byla dnešní návštěva pavilonu H na Vinohradech. OMG. WTF! Donejtemnějšíchděrsvěta, ...

   ... proč já blbá husa si nevzala aspoň diář? Mohla bych se totiž během svýho šestihodinovýho čekání naučit nazpaměť všechna jména v kalendáři. Popořadě. I pozpátku(!). 

  Proč mě nikdo nevaroval, že v čekárně na Traumatologii je to delší než u obvoďáka v období seniorských rým? Vždycky, ale naprosto vždycky mám po ruce knížku. Nebo minimálně leták z Lidlu. Ovšem tentokrát jsem já, husa hloupá, vyrazila nalehko. Bez knížečky, která by mi utlumila mé utrpení na nepolstrované nemocniční sedačce, kde jsem proseděla celý to (jistě krásný) dnešní sněžení. Sorry, neviděla jsem nic, čekárna měla okno do zdi. Ale projedu si kdyžtak insťák, vpoho. Sakra! 

   Čekárna ortopedie to je vám pozoruhodný kraj divů, a ještě větších divů. Během těch (kurevskydlouhejch) šesti hodin se tam stihly skámošit dvě dcery, co vezly svoje matky na kontrolu. Ta tlustší z nich jezdí na Chopperovi, má dvě děti, z čehož jedno by bylo sraženo autem, nebejt její sedmdesátiletý matky. Co jsem pochopila z jejího emocionálního vyprávění je její matka něco jako Chuck Norrisova babička. Páč přežila zranění neslučitelný se životem(!)... Co k tomu dodat?! Snad jen klobouček. Druhá z pečujících dcer byla dle outfitu vyznavačka nákupů v secondhandech a patřila do lehce militantní skupiny uvědomělých spoluobčanů, kteří chodí chodbou čekárny a povídají si s náhodně vybranými jedinci upoutanými na mobilním lůžku. Chudáci! Nemohli se bránit:-D

   V poločase poklidnou čekárenskou atmošku rozčísla trojčlenná rodinka prazvláštních individuí v doprovodu (zřejmě) jejich dvouletého syna. U matky toho chlapce jsem další hodinku přemejšlela, jestli je to matka, nebo sestra, páč vypadala tak na dvanáct. Tatíček od rodiny se po chvilce vypotácel i s chlapcem ven... aby chlapečka o pět minut později dovedla sestřička matce s tím, že "manžel" venku zhroutil. No a pak se tam za skleněnejma dveřma (kam jsem samozřejmě parádně viděla) začali míhat policajti. I takoví ti lepší ve vestách:-D... Bohužel, kam už jsem neviděla, bylo za roh, kde se to celé zřejmě odehrávalo. Věčná škoda. Kdybych tam byla s mámou, tak věřim, že víme úplně celej průběh akce.

    Ty hodiny bez knížky, s vyplácanejma internetama v telefonu a bez přítele na telefonu jsou fakticky nekonečně dlouhý. Člověk se celou dobu nejde ani vyčurat, páč ho určo(!) už zavolaj. Pro noviny si člověk nedojde, páč trafika je kdesi u východu. U východu z areálu celé nemocnice. Díky, nechci, už mě budou určitě volat dovnitř. "Veselá!" Juchůůůůů... "Tak si dojděte na rentgen." Jop, tak teď už to půjde jako po másle...

    ... Šlo to jak po másle. Po zmrzlým másle, co nejde roztírat. Další TŘI(!) hodiny. Upocená, ufoulaná, unavená, s nenandanou ortézou (protože už určo budu na řadě), přesezelá, otupělá... Dobře, dojdu se aspoň vyčurat... "Veselá!" Kuapes. To jako vážně? Fajn, posbírala jsem si ty haldy hadrů a kabelku s ortézou do jedný ruky, zplihlý vlasy se mi přilepily na seschlej jazyk a mírně jsem škobrtla o popruh tašky. No a takhle elegantně, ladně a žensky jsem naklusala do ordinace. A když jsem se jak somrák sesunula na židli, rozhrnula pačesy a konečně se nadechla, stálo přede mnou asi pět doktorů. Teda spíš pět lidí v bílejch pláštích, páč vypadali tak na dvacet a rouzhodně by nestihli vystudovat medicínu:-D Kdyby tam nebyla asi tak šedesátiletá rozverná sestra, zdravotní ne moje, tak bych si myslela, že jsem v nebi. Nebo ve skrytý kameře. Nebo v pornofilmu :-DD

   Během mého "sezení" se jejich počet zvyšoval i snižoval, nicméně nic moc novýho nevyzkoumali. Jen teda potvrdili to, že nejmíň další dva tejdny nebudu ofiko utírat dětem ve školce zadky/nosy. Operaci jsem se prozatím vyhla a nějakým hloupým omylem a nedopatřením, jsem se vyhla i návštěvě vinotéky. Takže teď nemám čím ten den zapít. Hej lidičky, kdo přiveze mrzákovi hroznovej džus? :-D

 

http://weheartit.com

PS. Proč se já kráva nenamalovala?! Jo, protože nemám pravou ruku:-D

PS2. Cejtím, že mě to začíná bolet trošku víc. Myslím, že bych měla jít zejtra znovu na kontrolu:-D

PS3. Snědla jsem teď pár Ibalginů najednou - je tu trošku víc smajlíků než obvykle :-D :-D

Autor: Barbora Veselá | čtvrtek 5.1.2017 20:45 | karma článku: 24,72 | přečteno: 1732x
  • Další články autora

Barbora Veselá

Cirkus jménem GDPR

24.9.2018 v 7:00 | Karma: 42,99

Barbora Veselá

Školka podporující zdraví

10.9.2018 v 7:00 | Karma: 38,61

Barbora Veselá

Máme právo sedět!

11.6.2018 v 7:00 | Karma: 41,49

Barbora Veselá

Středa, koziček je třeba

7.2.2018 v 7:00 | Karma: 44,88
  • Počet článků 46
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 8760x
Po sedmi letech ve školce s 25 dětmi na hlavu jsem se rozhodla, že letos to chce zvýšit laťku. Volba padla na školku, kde mi bylo přiděleno 28 předškoláků. Aneb co Tě nezabije, to Tě spolehlivě pošle do psychiatrické léčebny. Školnímu roku - zdar!

Seznam rubrik