Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Verbální degradace

10. 12. 2016 8:00:00
Říjnový zápisek z deníčku učitelky v mateřské škole. Můžeme se jen domýšlet, zda se dožila prosince.

Lidé, i když je dost odvážné takto označovat většinu mých přátel a známých, se mi občas posmívají, že neumím mluvit ... nebo mluvím extrémně sprostě, druhá varianta. Ale když pět dní v týdnu NESMÍTE, nebo alespoň byste neměli, používat slova jako debile, doprdele!, srát na to!, hroudo sádla, debžote, smrade, rozmazlenče, "nahluchlo"/"nablblo" a místo toho jste nuceni užívat fráze jako hlupáčku, Ajaj!, to jsem to vymňoukla!, nemotoro, trubko, i ty jeden zlobílku, lumpíku, ... "hluchopitomej" (všeobecně užívaná školková fráze, když nevíte jak na dítě volat, když na vlastní jméno už 8x neslyšelo). No to se zkrátka musí někde odrazit. Vlastně myslím, že po tom měsíci mezi dvouletejma dětma, cizincema a "neslyšícíma" by ze mě byla docela obstojná cvičitelka psů, protože povely jako "stůj", "sedni" (si), "jez", "nech to", "ke mně" umím říkat v několika jazycích. Navíc s perfektní intonací a dikcí. Ono toho totiž ve světě dvouletých, tříletých, cizinců a toho zbytku (co taky neumí mluvit) o moc víc nepotřebujete ... alespoň pro měsíc září a říjen to platí stoprocentně.

Mám ve třídě Vietnamku. Teda vlastně dvě, nicméně objekt č.1 se mnou nemluví, protože (asi) neumí česky. Občas rozumí (povelům). Zásadně se paktuje, baví a směje se(!) pouze s Vietnamkou č.2. Jinak má již měsíc nasazený neměnný výraz ve tváři, který nenásilně mixuje strach, opovržení, hlubokou depresi a něco málo ze Samary. Ano, to je ta strašidelně zírající holčička z toho hororu. Akorát že ve vietnamskym provedení. Občas když všechny děti odpoledne odejdou a já jsem s ní sama ve třídě, a ona opět nehnutě zírá, páč se vší slušností a profesionalitou se to prostě jinak říct nedá, mám z ní strach. A raději se vyhýbám jakémukoli očnímu kontaktu.

Pak tam máme Bulharku. Už měsíc prodává zmrzliny (dřevěné z dětské kuchyňky). A už měsíc nezavřela pusu. Minule mi vyprávěla strhující příběh ... v bulharštině ... bez titulků. Nerozuměla jsem jí zhola nic, to jí ovšem od desetiminutového dialogu neodradilo. Což zřejmě dalo Alexovi pocit, Ukrajincovi Alexovi, že ovládám i jiné jazyky, krom češtiny a plynulého sarkasmu, a jal se cosi vyprávět ... no můžu vám říct, že během našeho "rozhovoru" jsem si docela příjemně schrupla.

No a ten zbytek buď nemluví, nebo mluví "cizinecky", šišlá, žvatlá, ráčkuje, koktá, má slovní zásobu spočitatelnou na prstech jedné ruky nebo mluví svou vlastní řečí. To mi povězte, s kým si mám v práci povídat. A já jsem ženská, a já si potřebuju (občas) povídat. Jedna uklizečka je permanentně zpruzelá. Děti jsou hrozný, rodiče jsou hrozný, plat, ministři, tlak, koblihy v Bille jsou taky hrozný, svět je krutej a ani konec páteční šichty není důvod k radosti. Druhá uklizečka se po večerech věnuje seriálu Ulice a ezoterice. Tam je snaha navázat verbální kontakt předem odsouzena k nezdaru.

Pak je tu Adrian. Pětiletej cikánek, kterej si myslí, že je Ronaldo. O svý mámě říká, že je "slušná buchta" a už dva roky vypadá jako upír, páč mu kromě těch dvou tesáků vepředu, všechny zuby vypadaly. Jeho táta, pan Sivák, mámě hubuje, že je líná, rád pije pivo a přijde pro něj po oběde. Adrian chodí po spaní... dva roky. Pan Sivák je něco jako paní Colombová. Neustále se o ní/něm mluví, ale nikdo jí/ho zatím neviděl. Nicméně pan Sivák bude asi pěkný číslo. Aspoň podle toho, co nám za ty roky Adrian navykládal. Jo, má taky zlatej zub, řetízek i hodinky. Adrian mi říká "Paní kóčo", nepočůrává se, rozumí mému humoru a chodí do třídy vedle. Čímž splňuje všechny předpoklady, aby byl mým oblíbencem. Potažmo partnerem pro hluboké debaty ... teda hned potom, co přestane při mluvení chrlit sliny dírou mezi předníma zubama. A co si budeme nalhávat, zajímá mě, jak to dopadne s panem Sivákem ...

http://weheartit.com

PS. Pokud se v místnosti, kde je 15 malých dětí rozhostí nezvyklé ticho, doporučuji jít ihned zkontrolovat ty tempery, co jste si připravily na parapet na zítřejší výtvarku. Jinak budete mít zasranej zašpiněnej celej koberec ... jako já

PS2. ... než to začnete uklízet, vemte si na sebe "pracovní" oděv. Jinak si taky zaserete nový triko. Jako já.

PS3. Na skvrny pomůže vodka. Ne, neodstraní je, ale docela zklidní nervy!

Autor: Barbora Veselá | sobota 10.12.2016 8:00 | karma článku: 26.73 | přečteno: 1064x

Další články blogera

Barbora Veselá

My všichni školkou povinní

Pracovní týden jsem začala aktivně. Hned v pondělí jsem vzala práci pevně do rukou. Tím slovem práce myslím "lejno" a tím pevně do rukou myslím - pevně do rukou.

15.11.2017 v 12:00 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 1214 | Diskuse

Barbora Veselá

Mikuláš ztratil plášť a ve školce i čerta

Vím, že je na to ještě brzo. No, i když podle ochoďáků prodávajících adventní věnce a čokoládový kalendáříky asi ne.

31.10.2017 v 7:00 | Karma článku: 38.34 | Přečteno: 3130 | Diskuse

Barbora Veselá

Do školky na tykačku

Máme nové vedení školky, což kvituju s povděkem. Na pondělní poradě, týden před zahájením provozu (nového školního roku), nám toto vedení oznámilo, že v rámci nové vize naší školky si budeme tykat.

1.9.2017 v 17:00 | Karma článku: 40.57 | Přečteno: 5464 | Diskuse

Barbora Veselá

Proč nechcete jako učitel prázdniny

Veřejnost (ta nepedagogická!) žije neustále v nějakém paralelním vesmíru, kde mají učitelé obrovský benefit k jejich zaměstnání - 2 měsíce prázdnin.

21.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 37.81 | Přečteno: 5262 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Zpověď až na samotnou dřeň.

Vrcholový fotbal je dnes, pokud se týmu daří i v Evropských pohárech, zlaté prasátko. Tomu odpovídají i milionové odměny za účast v pohárech. Hráči na to v mnoha případech nejsou připraveni a je snadné překročit hranici.

24.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 331 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Pro koho jsou víceletá gymnázia?

Příslušné instituce se stále častěji zamýšlejí nad samou podstatou víceletých gymnázií. Masivní odchod chytrých dětí ze základních škol, „kastování“ dětí, zhoršující se výsledky – to vše vyvolává diskuse.

24.11.2017 v 19:11 | Karma článku: 20.71 | Přečteno: 711 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Nahustit pneumatiky v Ústí nad Labem? Úkol téměř nadlidský!

Možná to znáte sami. Máte malý problém a myslíte si, že to rychle vyřešíte. Ale ono se to prostě nějak zadrhne, nebo co. A jak z toho pak ven?! Tak tohle potkalo mého přítele s kompresorem v Ústí nad Labem...

24.11.2017 v 19:02 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 417 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K masakru na Sinaji

O hrůzostrašném teroristickém útoku v sinajském městě Bir Al Abd jsem se dozvěděl za zvláštních okolností. Přišel k nám po vyučování desetiletý vnuk Tom, s nímž už léta jezdíme do Egypta na dovolenou.

24.11.2017 v 18:23 | Karma článku: 21.14 | Přečteno: 588 | Diskuse

Alena Kulhavá

Co je úplným odevzdáním se smrti na konci života? Jaký vztah to má se smyslem lidské

existence? Jde to vůbec dohromady? Co můžeme vědět o tom, co je po smrti a co jsou jen různé koncepce? Jak se můžete dotknout vlastní připoutanosti a vztahu ke smrti? I nečekanost smrti podporuje dobrý život. Jak?

24.11.2017 v 17:55 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 246 |
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2677

Letos to bude můj sedmý rok ve školce. Vůbec netuším, jak jsem se ocitla na pozici učitelky, notabene jak jsem mohla doteď přežít a nezcvoknout... Ne, nehraju si celej den s Legem (ani barbínama). Ne, nemám furt prázdniny. A ne, není to vůbec roztomilá, voňavá a švitořící oáza klidu, jak si většina z vás myslí. A jestli mi ještě jednou někdo řekne, že nechápe, na co si furt učitelky stěžují, když akorát vysedávaj na lavičkách a "kvokaj", tak se fakt "rozlobinkám"!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.