Samozřejmě, že je těch důvodů mnohem víc. Jeden z hlavních problémů celého českého náhledu na inkluzi ve školství je ten, že její koncept vymýšleli lidé "od stolu".
Takoví ti, co povětšinou MŠ a školy znají z vyprávění, pořadů v televizi nebo i z vlastních zkušeností.... ovšem ne zkušeností pedagogických. Natož praktických. Něco jako paní Valachová.
Pracuji ve školce. Šest let. O inkluzi už jsem toho slyšela dost. "Asistenty" už jsem zažila. No asistenty, spíš matky po mateřské dovolené, co jsou vystudované optičky a po mateřské v sobě objevily potřebu pracovat s dětmi. Ta potřeba je většinou přejde při zjištění výše platu. Nebo potom, co pochopí, že si opravdu ve školce celý den nestavíme hrady z Lega a nefoukáme duhové bublinu z bublifuku.
Letos, stejně jako předloni, jsme opět "vyfasovaly" diagnózu. V odborné mluvě je to dítě, kterému bude v budoucnosti diagnostikována jistá porucha. Tím slovem budoucnost myslím moment, kdy s nástupem na základní školu přijdou první kázeňské problémy a špatné známky. Ale to ve školce nikdo neřeší. Tam si děti jen hrajou a chodí po obědě spát. Na to přece nějaký papíry a diagnózy nepotřebují. Cituji matku letošního hocha: "Dejte mu ještě čas. Až nastoupí do školy, tak to samozřejmě budeme řešit..." Tomu chlapci jsou tři. Ve školce ho tedy čekají minimálně další tři roky. Podle mého odborného pohledu spíš čtyři. Čtyři roky toho, kdy se mu nebude chtít chodit do školky, ve školce bude v afektu brečet a řvát a rodiče se budou každý rok s údivem/hněvem ptát, proč jejich syna nechceme (na naši zodpovědnost) brát na výlety a jiné mimoškolní akce. No, protože je potrefenej! Teda pardon, je to žák se speciálními vzdělávacími potřebami... ale až za tři roky. Až si budete ochotni přiznat, vy rodiče, že se vaše dítě markantně liší od jeho vrstevníků. Tak, jak vám to řekly jeho dvě třídní učitelky s několikaletou praxí už na začátku roku. Ale kdo by dal na názor učitelek?!
- Bez diagnózy není papír...
- ... bez papíru není nárok na asistenta
- Průměrná čekací doba na vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně jsou 3 měsíce
- Dítě předškolního věku (2-5let) vám většina psychologů (a odborníků v pedagicko-psychologických poradnách) nechce diagnostikovat
- Diagnostika u takto malých dětí většinou končí závěrem - nezralost nebo doznívají období vzdoru (což je ve většině případů zcela zcestné)
- Učitel, který dítě vídá skoro půlku jeho předškolního života téměř každý den X pracovník psychologicko-pedagogické poradny (PPP), který vidí dítě cca 30minut v uzavřené místnosti za dohledu rodičů. Platí to, co řekne PPP
- (Zbytečná) administrativa navíc, ale žádné finanční ohodnocení za čas tomu věnovaný
- Asistent učitele (v MŠ) dostane za úvazek 30h/týd. cca 12000 KČ měsíčně...
- Učitel, který má přiděleného asistenta (kterého musí zaškolit, vést, zodpovídat za jeho práci, hodnotit ho, apod.) nemá nárok na finanční ohodnocení za to, že má pod sebou dalšího zaměstnance
- Inkluzí markantně navyšujete nároky na učitele a jejich výkony, ovšem už jste nějak zapomněli navýšit jejich mzdu. Aby neustále někdo nemusel být na pochybách, zda je učitel povolání nebo poslání (k posr...) - což (ne)překvapivě vede k přetížení, deprivaci a ztrátě motivace pedagoga
- ... bonusový bod: Co by nám na to asi řekl Darwin? Že se skupina zdravých jedinců musí přizpůsobit někomu, kdo svou "abnormalitou" zpomaluje, někdy i znemožňuje jejich zdravý a přirozený vývoj. A především vzdělávání.
Je rozdíl integrovat do běžné třídy vozíčkáře, nebo dítě s ADHD se sníženým IQ. Já vím, vy je nechcete stigmatizovat. Ale nemyslíte si, že je víc stigmatizujete tím, že dítě bude mít v běžné škole za zády dospělého člověka-asistenta víc, než když by navštěvoval školu jeho potřebám uzpůsobenou? S odborně vzdělaným personálem, který má o tuto práci zájem? Protože co si budeme nalhávat, vystudovala jsem speciální pedagogiku. Během studia jsem ale došla k závěru, že to není nic pro mě. Proto jsem šla do státní školky, kde nehrozilo, že bych se s těmito jedinci setkala. Ovšem pak přišla ta světová myšlenka inkluze. No, kdyby přišla asi jen ta myšlenka, tak by se to dalo ještě pochopit. Ale záhy přišla i realizace. A jak je tak v našich luzích a hájích zvykem - realizace má značné trhliny a problémy. A jako obvykle nikdo neslyší varovné volání učitelů a lidí se to týkajících.
No jo no, ony se lépe poslouchají ty sliby a plané výroky o tom, jak je na všechno dost peněz, odborníků a především to, že je vše dopředu řádně promyšleno a propracováno.
PS. Netuším, co by dle MŠMT měl asistent učitele s tímhle platem jíst. Nedejbože, že by chtěl jet na výlet jinam, než na Zličín.
PS2. Kolik dospělých lidí by asi tak čítala průměrná třída mateřské školy, kdyby hlavičky z MŠMT měli dodržovat všechna svá nařízení, směrnice a přísliby? U nás letos celkem sedm. Dvě učitelky (jedna ráno, jedna odpo), tři tlumočníky (pro Bulharku, pro Ukrajince, pro Vietnamky) a dva asistenty. Zatím má ale jen jedno dítě "papír"... A to bych úplně zapomněla na ty naslibované chůvy. Co jsme tu měli mít na ty dvouleté děti. No mě by jen zajímalo, jak se pak s těma 28 dětma vejdeme do třídy, kde se bude tísnit dalších šest až sedm dospělých. A hlavně by mě teda zajímalo, kde seženete tolik "odborníků", kteří budou s chutí a vervou pracovat za platy podobné asistentovi. Čili životnímu minimu...
PS3. ... ano, jsem zapšklá, znechucená a vyhořelá primitivní učitelka, která si ve školce akorát léčí komplexy. Také dám ihned výpověď, páč když se mi ta práce nelíbí, tak proč jí dělám, že jo. Navíc mám ty dva měsíce prázdnin, tak bych měla bejt zticha a šoupat Legem. Jo jo, hned tak provedu... jen co dopíšu ten individuální plán a zkompletuju diagnostiky dětí (které nejsou vlastně k ničemu, když máme PPP, kam posíláme samé "nezralé" a v "doznívajícím období vzdoru").
