Cejtím se v poslední době pod menším tlakem. Lidé, říkejme jim třeba čtenáři, očekávají záplavu humorných příhod ze školky. Tyto lidi já musím, bohužel, zklamat...
... Kristián pochopil po třech měsících princip toalety. Už přes tři týdny jeho tepláky/slipy/bačkory neutrpěly újmu. Emma je furt alergická na čokoládu. Ale paní učitelky už si to po třech měsících byly schopné zapamatovat. Ukrajinský chlapeček stále odmítá jíst cokoli jiného než suchý rohlík. A suchej chleba. Ani bonbóny nedává. Česky mluví srozumitelněji, než většina dětí české národnosti. Vietnamské trio nemluví stále. Abych byla přesná - Nemluví česky. Vietnamsky švitoří tak, že si přijdu jak na vietnamské tržnici. A pištěj! Pištěj tak vysokým tónem, že mi to leptá sliznici bubínkové dutiny. Něco jako zvuk alarmu, ze kterého po delším poslechu krvácejí uši. Krát tři. Piští pokaždé, když mají radost. A že ji za poslední měsíc měly docela každej den. Bulharka piští taky. Bulharsky. Česky impulzivně vykřikuje jména svých spolužáků. Neustále. Když si hraje s barbínama, když si kreslí, když okupuje záchodovou mísu. Furt. Podstatě slova Nekřič stále nepřišla na kloub. A že to slovo chápe i Vietkong (ano, mám na mysli ty tři vietnamky ve třídě).
Předminulé pondělí byl Mikuláš. Jedna z mých nejoblíbenějších tradic. Minimálně od počátku mé kariéry v MŠ. Jenomže princip "Tak a teď si to, parchanti, spočítáme za ten půlroček zlobení!" letos postrádal na smyslu. Za prvé, musím uznat, nemám ani koho moc šikanovat za zlobení. Jelikož zechcávání si kalhot dvakrát do hodiny není zlobení. A ani permanentní pojídání všeho, co prst našel v nozdrách, není zlobení. Nechutné? Ano, to práce ve školce bývá. Welcome to my world!
Za druhé, pro ty dvou až čtyřletý prcky je jen pomyšlení na čerta bolestivé. Mnohé to možná překvapí, ale na to jsem i já moc velkej měkouš, abych jim to zhoršovala. K mému překvapení udržely všechny děti svěrače pod kontrolou. A dokonce i slzné kanálky. Nicméně ten "čertí" pytel, co nám zdobí chodbu, necháme ještě pár dní na svém místě. Člověk nikdy neví. Ve školce platí dvojnásob.
Středa. Jdete si na desátou do práce. Než si stihnete nazout holiny (co jiného taky nosit na zahrádku, kde nekontrolovatelně poletuje 80 minitěles obalených směskou bahna, písku a někdy i vlastními tělními tekutinami... nebudu popírat, že na začátku roku jsme s kolegyní celkem reálně uvažovaly o pořízení gumových rukavicí) a máte o "zábavu" postaráno. Dvě "tělesa" se totiž střetla (hlavou!) ve vysoké rychlosti. Jedno z "těles" ovšem nemělo čepici a právě z něj vytéká vcelku slušné množství vazké hmoty, též známé pod pojmem krev. V tý chvíli vždycky děkuji své lenosti, jež mi spolehlivě zabraňuje udělat si ráno snídani. Šla by totiž zbytečně ven... Vždycky žasnu, kolik je v těch malých dětech krve. Především v oblasti okolo obočí.
Když se přihodí krvák, jak tomu interně říkáme, je nejlepší dělat to samé, co děláte třeba v tramvaji, když zahlédnete někoho, koho znáte, ale nechcete se s ním bavit. Dělat, že ho/TO nevidíte. Bohužel jsem s kolegyní, co mi to moje rozbité těleso dovedla, navázala oční kontakt, takže jsem byla v prdeli namydlená. Nu, co? Jsem velká holka, už jsem tenhle rok volala do školky sanitku, nenechám se zahanbit. V lékárničce jsem ovšem nemohla najít nic, čím to zastavit... Ne, nemyslí teď krvácení. Ale svůj pocit na zvracení.
Proč? Proč tenhle rok vyžírám krváky?! S veškerým vypětím sil jsem si vzpomněla na pár díluů Doktorky Quinnové a ďouru jsem dle svých nejlepších dovedností ošetřila. V mezičase se mi stihla kuchařka, která můj záchranářský akt s velkým zaujetím z bezprostřední vzdálenosti sledovala, několikrát vysmát. Barva mýho xychtu jí totiž v onen kouzelný moment přišla neuvěřitelně humorná. Když jí pak na obědě Kristián (vyz)vrátil koprovku těsně vedle jejich zánovních kroksek, už se tolik nesmála.
Martin je v pořádku. To je ten s úrazem. Kristián bude v pořádku záhy poté, co se naučí průběžně sousta polykat. Z Martina je momentálně jednorožec s bytelným fialovomodrým rohem nad levým okem. A taky si trošku narušil tu část mozku, která ovládá pohyb. Od té doby má totiž ještě větší potřebu lítat po třídě a dělat brajgl. Takže jsem ráda, že je všechno v cajku.
To bude asi tak vše, čím vás (protentokrát) obohatím. Zbytek buď není profesionální sdílet, veřejně přiznávat, nebo je to tak nehumálně fekální, že by mi byla hanba přiznávat, čeho jsem byla svědkem.
http://weheartit.com
Přikládám stručný "mateřskoškolkový" slovníček:
Podzimec - "... a u toho moře jsi byl v létě, Kubíku?" "Nooo, šíš to blo na podzimec." = podzim (ale připouštím, že by to mohl být i prosinec... jisté je, že tam nebyl v létě!)
Milovánky - nejedná se o Líbánky, jak by se na první přečtení mohlo zdát, nýbrž o Omalovánky
Kolobí - zpočátku to pro mne byl překladatelský oříšek. Chodil za mnou obden ubrečenej ukrajineček, ale kvůli jazykové bariéře jsem se nedokázala dopátrat příčiny pláče. Z něj jsem dostanela pouze "kolobíííí", doplněno o ten srdcervoucí pláč. Postupem času a pomocí praxí nabitých schopností, jsem pochopila, že se jedná o... Koloběžku. Mezitím jsem samozřejmě několikrát neoprávněně vynadala dětem, které jezdily na koloběžkách, protože na ně jednou za čas ukázal a já si myslela, že kolobím mi chce sdělit, že ho někdo na koloběžce zlobí... :-D
Lokobežka - to samé, co předešlé slovo, ovšem "česky"
Hovínky - překvapivě se nejedná o označení exkrementu (jak mě napadlo ihned potom, co s tím za mnou přišla kolegyně), ale o Holinky
(řikala jsem, že bude stručný... u většiny slov se nám totiž doposud nepodařilo přijít na význam, nebo pro ně čeština nemá adekvátní překlad)
http://weheartit.com
PS. Po těch krušných, fyzicky a především psychicky náročných třech měsících tvrdé práce, jejíž většinová náplň je výměna močí/stolicí znehodnocených kusů oděvu, prostě člověk začne uvažovat jinak
PS2. Nikdy neopouštějte třídu "spících" dětí, abyste vykonali potřebu. Věřte, že je tam jeden nespící a až se vrátíte, už nebude sám...
PS3. ... pokud po příchodu z toalety cítíte v ložnici, nyní již jen z půlky spících dětí, hovno, nesnažte si namluvit, že se vám to zdá. Nezdá! Je tam. Stačí najít dítě, které vehementně dělá, že spí.
PS4. Dneska jsem zjistila, že člověk, který pracuje na zkrácený úvazek v řetězci rychlého občerstvení jako řadový zaměstnanec - jehož pozice vyžaduje mít ukončené (pouze) základní vzdělání, vydělává o tisícovku víc než já. A lidi se budou donekonečna divit, že jsou učitelé demotivovaní, vyhořelí, frustrovaní a blablabla. "Jooooo, takhle v Norsku, tam jsou panečku učitelé." No jo no, možná v Norsku je na výplatní pásce jasně vidět, kdo kvůli svému zaměstnání MUSÍ studovat VŠ a nese zodpovědnost za svěřené osoby, a kdo vkládá okurku mezi cibuli a sýr.
