Říjnový zápisek z deníčku učitelky v mateřské škole. Můžeme se jen domýšlet, zda se dožila prosince.
Lidé, i když je dost odvážné takto označovat většinu mých přátel a známých, se mi občas posmívají, že neumím mluvit ... nebo mluvím extrémně sprostě, druhá varianta. Ale když pět dní v týdnu NESMÍTE, nebo alespoň byste neměli, používat slova jako debile, doprdele!, srát na to!, hroudo sádla, debžote, smrade, rozmazlenče, "nahluchlo"/"nablblo" a místo toho jste nuceni užívat fráze jako hlupáčku, Ajaj!, to jsem to vymňoukla!, nemotoro, trubko, i ty jeden zlobílku, lumpíku, ... "hluchopitomej" (všeobecně užívaná školková fráze, když nevíte jak na dítě volat, když na vlastní jméno už 8x neslyšelo). No to se zkrátka musí někde odrazit. Vlastně myslím, že po tom měsíci mezi dvouletejma dětma, cizincema a "neslyšícíma" by ze mě byla docela obstojná cvičitelka psů, protože povely jako "stůj", "sedni" (si), "jez", "nech to", "ke mně" umím říkat v několika jazycích. Navíc s perfektní intonací a dikcí. Ono toho totiž ve světě dvouletých, tříletých, cizinců a toho zbytku (co taky neumí mluvit) o moc víc nepotřebujete ... alespoň pro měsíc září a říjen to platí stoprocentně.
Mám ve třídě Vietnamku. Teda vlastně dvě, nicméně objekt č.1 se mnou nemluví, protože (asi) neumí česky. Občas rozumí (povelům). Zásadně se paktuje, baví a směje se(!) pouze s Vietnamkou č.2. Jinak má již měsíc nasazený neměnný výraz ve tváři, který nenásilně mixuje strach, opovržení, hlubokou depresi a něco málo ze Samary. Ano, to je ta strašidelně zírající holčička z toho hororu. Akorát že ve vietnamskym provedení. Občas když všechny děti odpoledne odejdou a já jsem s ní sama ve třídě, a ona opět nehnutě zírá, páč se vší slušností a profesionalitou se to prostě jinak říct nedá, mám z ní strach. A raději se vyhýbám jakémukoli očnímu kontaktu.
Pak tam máme Bulharku. Už měsíc prodává zmrzliny (dřevěné z dětské kuchyňky). A už měsíc nezavřela pusu. Minule mi vyprávěla strhující příběh ... v bulharštině ... bez titulků. Nerozuměla jsem jí zhola nic, to jí ovšem od desetiminutového dialogu neodradilo. Což zřejmě dalo Alexovi pocit, Ukrajincovi Alexovi, že ovládám i jiné jazyky, krom češtiny a plynulého sarkasmu, a jal se cosi vyprávět ... no můžu vám říct, že během našeho "rozhovoru" jsem si docela příjemně schrupla.
No a ten zbytek buď nemluví, nebo mluví "cizinecky", šišlá, žvatlá, ráčkuje, koktá, má slovní zásobu spočitatelnou na prstech jedné ruky nebo mluví svou vlastní řečí. To mi povězte, s kým si mám v práci povídat. A já jsem ženská, a já si potřebuju (občas) povídat. Jedna uklizečka je permanentně zpruzelá. Děti jsou hrozný, rodiče jsou hrozný, plat, ministři, tlak, koblihy v Bille jsou taky hrozný, svět je krutej a ani konec páteční šichty není důvod k radosti. Druhá uklizečka se po večerech věnuje seriálu Ulice a ezoterice. Tam je snaha navázat verbální kontakt předem odsouzena k nezdaru.
Pak je tu Adrian. Pětiletej cikánek, kterej si myslí, že je Ronaldo. O svý mámě říká, že je "slušná buchta" a už dva roky vypadá jako upír, páč mu kromě těch dvou tesáků vepředu, všechny zuby vypadaly. Jeho táta, pan Sivák, mámě hubuje, že je líná, rád pije pivo a přijde pro něj po oběde. Adrian chodí po spaní... dva roky. Pan Sivák je něco jako paní Colombová. Neustále se o ní/něm mluví, ale nikdo jí/ho zatím neviděl. Nicméně pan Sivák bude asi pěkný číslo. Aspoň podle toho, co nám za ty roky Adrian navykládal. Jo, má taky zlatej zub, řetízek i hodinky. Adrian mi říká "Paní kóčo", nepočůrává se, rozumí mému humoru a chodí do třídy vedle. Čímž splňuje všechny předpoklady, aby byl mým oblíbencem. Potažmo partnerem pro hluboké debaty ... teda hned potom, co přestane při mluvení chrlit sliny dírou mezi předníma zubama. A co si budeme nalhávat, zajímá mě, jak to dopadne s panem Sivákem ...
http://weheartit.com
PS. Pokud se v místnosti, kde je 15 malých dětí rozhostí nezvyklé ticho, doporučuji jít ihned zkontrolovat ty tempery, co jste si připravily na parapet na zítřejší výtvarku. Jinak budete mít zasranej zašpiněnej celej koberec ... jako já
PS2. ... než to začnete uklízet, vemte si na sebe "pracovní" oděv. Jinak si taky zaserete nový triko. Jako já.
PS3. Na skvrny pomůže vodka. Ne, neodstraní je, ale docela zklidní nervy!
