Když si při normálním zaměstnání hledáte brigádu, dobře si rozmyslete její lokalitu. Teda pokud nechcete dětem ze školky prodávat Happymeal(y)...
Není nad to, když si v neděli jdete přivydělat na brigádu do žlutý prdele (tak prý dneska mládež označuje Mc'Donalds), která je jen kousek od místa vašeho každodenního zaměstnání. To se pak lehce stane, že zatímco vy smažíte hrany, nezapomínáte na okurku a "číze, prosím", uslyšíte ochromující "Hele, paní učitelka Bára..." a krve se ve vás nedořežou. Zato váš obličej barvu krve má - rudou. Vlastně i hýždě, a zřejmě i palce u nohou jsou rudé trapností okamžiku, který jednou přijít musel.
"Ahoj Rózo. Ano, jsem to já, tvoje paní učitelka ze školky. Víš, bohužel moje výplata zcela nekoresponduje s mými lidskými (ženskými) nároky na životní potřeby, styl a blahobyt. A abych nemusela střihat slevové kupóny z akčních letáků, nosit batikovaná trička a nakupovat v sekáči, musím párkrát týdně táááákhle smažit tu rozemletou jakože kuřecí fašírku, říkající si odvážně kuřecí nuggety. Tuhle dělat hořčice-kečup-cibule-okurka-sýr-maso- voila Cheeseburger. Ostatně od toho mají přece učitelé toooolik volného času a neustále prázdniny, aby si mohli přivydělat nějakej ten peníz navíc..."
Ano, dělám učitelku ve školce. A ano, ještě k tomu v Mekáči. A ne, netopím se v penězích (mami). Přesto mám na konci měsíce období žraní rejže s bílým jogurtem. Občas zpestřeno o čínskou polévku z pytliku nebo vejce na tisícdevadesátšest způsobů. Ale o tom to není, s penězma jsem to nikdy neuměla.
Je to o tom, že si takhle v neděli stojím na kuchyni, pohodička, klídeček, čas se vleče jako prase s prostřelenejma achilovkama. Nic nevšedního. Od rána už jsem tu zahlídla Vojtu, Viktorku, a pak eště ty obtloustlý dvojčata, co si chodily přidávat i drožďovou pomazánku a dojídaly zbytky z talířů okolo sedících dětí. A měly takový éterický jména jako Sigfrída a Helga. Jako ne přímo tyhle, ale něco podobně rustikálního. Něco spešl, páč na tom si dnešní intelektuální rodičové dooost často zakládají. By Albrecht nebo Filoména mohli vyprávět. Albrecht si neustále smrká do rukávu, slintá na límec a ruce od vodovek si utírá do trička, ale zase do značkovýho. A rodiče mu občas dovolí s nimi navštívit biograf nebo výstavu obrazů, což je vždy velice naučné, radostné a plné krásna, jak řiká Brecht. Rodiče jsou umělci. Filoména většinu času připomíná lesní žínku pod vlivem silných sedativ, jíž právě uletělo stádo vesmírných jednorožců a ona neví, co si o tom myslet. Rodiče jsou hudebníci.
Nedělní odpoledne před námi. Plácám si hambáče, balím nuggetky, dělám, že dělám a do toho slyším "Jééééé, paní učitelka... Paní učitelka Bára, hele mami, koukej..." Řikám si v duchu, jakej je chudák ONA učitelka (v neděli v nákupáku přistižena spratkem ze školy nebo školky, chuděra). Není pro učitele větší lahůdky, než ve svém volném čase potkávat (a zdravit) smráďata z práce. Tu se opět ozve "Pani učitelka Bára... " To už si řikám Sakra, to je nějak blízko. Ten hlas. Ten hlas... Ten hlas já (KUA) znám. V tu chvíli mě poleje studenej pot, obličej automaticky vyloudí rádoby líbeznej úsměv (oblíbené) paní učitelky a pravačka mi samovolně vystřeluje do vzduchu a kyne. Ne jako knedlík, ale jako kyne královna. Rukou na pozdrav. I když některý královny kynou i jako knedlíky.
Rozára i s matkou, doprčic, to mě vomej! "Dobrý den, paní učitelko. Co tady děláte? My bychom Vás ani nepoznaly. Jak se Vám vede?"... A chcete na to slyšet odpověď, paní Kalivodová? Nebo si počkáte na pondělí, kdy na sebe budem civět mezi dveřma do třídy?
Co tady děláte? 3529 zlostných, vulgárních a sebelitujících odpovědí. jak jsem se octla mezi fritézou, dávkovačem na kečup a haldou okurek v láku. Vážně to chcete slyšet?!
My bychom Vás ani nepoznaly... Jste si ani ve snu nedokázala představit, že na sebe dobrovolně nechám navléct eště ujetější vohoz než tepláky zablafaný od temper a zašlou mikinu ufoulanou od dětských nudlí, v čemž mě vídáte běžně ve školce? Baf - Překvápko! Nechám! To čučíte, co? Stejnokroj v barvě jeleního trusu a extranevkusná kšiltofka zaprskaná od oleje a strouhanky. A nechtějte vidět, jak to vypadá, když si tu kšiltofku na konci směny sundám.
Jak se Vám vede? Skvěle! Skutečně skvěle. Hlavně v momentě, kdy si vzpomenu, že součtem svých dvou výplat dostanu sumu, která je minimálně o pětku nižší než výplata mých kamarádů, kteří kvůli své práci nemuseli studovat VŠ, nemají zodpovědnost za smečku sebedestruktivních minilidí a nemusí se každý rok bát, že prozradí, že Ježíšek neexistuje. V tu chvíli se mi vede fakticky s...rátnato!
Róza si dala Happymeal s nuggetkama, salátem (páč to neutralizuje škodlivost nuggetek) a pomerančovým džusem (protože Cola je moc sladká). Rózáry maminka měla před měsícem akutní potřebu se se mnou podělit o jedno trápení. Róza nechce jíst polévky (tak ji do toho nemáme nutit). Za prvé - ochutnej to, třeba ti to zachutná, není nucení. Za druhé - viděla Róza někdy nějakou jinou polívku než pomerančovej džus?!
weheartit.com
PS. Dávám tomu týden, maximálně dva, než se tam na mě dojdou podívat i ostatní děti ze třídy
PS2. Ne, nedám vám zadarmo ani hračku, ani hambáče, ani ten pitomej kečup
PS3. Ráda vyhledávám zaměstnání, která všeobecně vyvolávají posměch
